Mrtví nespí

(3.část)

 

 


Aera se odvrátila. Lapala po dechu, protože jinak by se na místě pozvracela. Ohlédla se teprve tehdy, když za sebou zaslechla šustot látky. Lekla se. Přímo před ní stál on s tváří celou od krve. Jeho vlastní krev se smísila s Odinovou. Uchopil její tvář do svých útlých a nyní zkrvavených rukou. Pozorně pohlédla na jeho ránu na obličeji. Pomalu se zmenšovala. Také vnitřnosti jakž takž držely na svých původních místech.

Přiblížil svou tvář k její. Zavřela oči. Olíznul jí obličej! Podívala se na něj a spatřila, jak s požitkem válí na jazyku Thanatovu krev. Čekala, jakou smrt připravil pro ni. ,,Pro tebe?“promluvil tím nenáviděným hlasem, ,,Takovou krásnou ženu jen tak nezabiji. Pro tebe mám speciální dárek.“ Otřásla se. Bylo jí jasné, že jeho „dárek“ bude smrtící.

,,Podívej se na mě!“ Slepě uposlechla. Tělo jí při pohledu do karmínových očí vypovědělo službu. Jen její mysl zůstala svobodná. Viděla jak se z jeho prstu vytvořilo šedivé chapadlo. Vypadalo jako nějaká forma obživlé plazmy. Mrskalo se jí před obličejem. Potom zamířilo k jejímu zátylku. Zježily se jí vlasy jak cítila, že se přibližuje k její šíji. Chvíli byl klid. Potom prorazilo její kůži. A její mysl křičela v neuvěřitelné agónii.

Neslyšný výkřik se nesl po vlnách vědomí. V celém městě se lidé probouzeli s křikem ze spánku, ani nevěděli proč. Ale neprobudili se jen živí. Na hřbitově u knihovny se mrtví obraceli. Cítily bolest jejich nejmilejší.

Marie Trunská byla třicetiletá přistěhovalka. Její manžel umřel krátce po jejich přesunu do Polska. Její sen o společné nové budoucnosti se zhroutil. Dlouho stávala sama na balkóně. Jednou ho opustila i ona. Jenomže Aeru opustit nemohla.

Lefai Kaninský pracoval jako profesionální fotbalista. Polsko miloval stejně jako fotbal. Trénoval se svými spoluhráči každý den za každého počasí na stadionu. Manželka mu to trpěla, proto se snažil každý den vrátit brzy. Jedné tuhé zimy zapomněl v kabině bundu. Nechtěl se vracet - příští autobus jel za hodinu a Veronika by se zbytečně strachovala. Celý týden proležel se zápalem plic. Nakonec marný boj vzdal. Nyní se těšil jen z povídání s Aerou. Nehodlal ji nechat na holičkách.

Cecílie Bodeskuová byla mladé nadějné děvče. Modré oči, zlaté vlasy, což jí zajistilo post modelky. Nic jí nebránilo rozjet svou slibnou kariéru. Jenomže jedné noci se při návratu z hospody potkala se svým vrahem. Po týdnu v nemocnici podlehla svým zraněním.  Pohřbili ji teprve před týdnem. Teď však nebyl čas na vymýšlení nových oděvů.

V pravém rohu se z kypré půdy vynořila ruka. Postupně se z hlíny vyhrabal i zbytek těla. Nerozhodně stála, jak pro ni byla situace nezvyklá. Poté pomohla ostatním z jejich  míst posledního odpočinku. Jejich mysl naplnilo jediné přání - pomoci jejich společné přítelkyni. Strnulým pochodem zamířili ke knihovně.

Bolest konečně polevila. Její tělo se bezmocně zhroutilo na podlahu. Otevřela i přes nechuť oči. Na tváři cizince spatřila strach. Nadzvedla se na lokty a ohlédla se. Málem se znovu zhroutila na zem. Do dveří knihovny se hrnuly zástupy mrtvých. Někteří leželi v zemi dlouho a teď z nich opadávalo hnijící maso, z některých i zpráchnivělé kosti. Všichni se i přes tyto nedostatky šinuli dovnitř. Vetřelec couvl. Lauri, který se právě probral z mdloby, do ní znovu upadnul. Ani mu to nijak nevyčítala. Zástupy mrtvých (nyní nemrtvých) ji obklopily. Nebála se - dodali jí ztracenou sebedůvěru. S pomocí Cecílie se postavila na nohy. Cizinec couval, dokud nenarazil zády do knihovny. Musel zblednout, ale pod krvavým obličejem to nebylo vidět. Nebezpečně jí blýsklo v očích. ,,NA NĚJ!“ zakřičela a jako generál namířila obviňující prst. Proud zombií zamířil k němu. Několik řad odhodil, ale stále nové se na něj vrhaly. Najednou proletěl celou místnost. ,,Co se stalo?“zeptala se telepaticky nejbližší mrtvoly. ,,Pokusil se použít svůj vražedný pohled na nás, hajzl. Ale jednou mrtvého podruhé nezabiješ. (upřímné pobavení)“ Radovala se s nimi.

Z hromady třísek sebrala ještě v celku nohu. Vetřelec se zmítal pod klubkem nemrtvých. Jeho chyba mu podstatně ubrala sil. Před ní ustoupili do uctivé vzdálenosti. Oči jí plály karmínovým ohněm. V jejích se však zračila pomsta za spolubojovníky. Sebrala všechnu svou sílu a nenávist a vrazila provizorní kůl netvorovi do srdce. Z rány se vyvalila krev. Svíjel se na zemi jako připíchnutý motýl. Jedna obzvlášť zetlelá mrtvola jí podala ostřejší část stolu. Mlátila ve své zuřivosti do nepřítelovy hlavy, dokud z ní nezůstala krvavá kaše. Tu potom odkopnul Lefai jako přihraný míč. Zombie si ji přihrávaly mezi sebou, dokud každý z nich neměl aspoň její kousek.

Odhodila krvavý kus dřeva stranou. ,,Ještě spálit, parchante.“ zašeptala si spíš pro sebe. Najednou z jeho těla začala vylézat šedivá chapadla.

Rychle vytáhla sirky a vytrhala stránky z knížek. Snášeli se k zemi zvolna jako sněhové vločky. Také zakryly všechnu hrůzu. Papír chytnul rychleji než předpokládala. Plameny se šířily příliš rychle. Uchopila Lauriho pod ramenem a napůl ho vyvlekla před budovu. Některé mrtvoly nestihly utéci a uhořeli v červeném pekle. Usmála se a každému zvlášť děkovala za pomoc. Poté se spokojeně vrátily do svých hrobů.

Lauri se probral. Usmála se na něj. Nevyptával se, oba za sebou měli náročnou noc. ,,Co teď?“ ,,Jeden návrh bych měl…“ Zasmála se a spolu za houkaček hasičů opustili toto místo. Zbělené vlasy jí vlály ve větru.Nikdy se neotočila zpět a nikdy se sem nevrátila.

 

 

 

Poznámka autora: Aera krátce po této události vycestovala ze země. S manželem Laurim založili malou kavárnu v Anglii. Proslula také svými spiritistickými dýchánky, na kterých mluvila s mrtvými. Nikdy jí však už od incidentu nenavštívili. Lauri se stal pyrotechnikem, díky jeho nadání nebyl zraněn. Porodila mu jednoho zdravého  syna Nera. Bohužel při jejím napadení do ní vložil Vampýr své vejce. Za pomoci manžela se zabila. Syna muž ukryl do horského sídla daleko od Anglie. Nero však zdědil své upíří vlastnosti. To už však je jiný příběh.