Čím byl den 29. 2. 04 tak zajímavý? Proč většina lidí nedočkavě očekávala půlnoc? Jak je možné, že téměř všechna knihkupectví měla otevřeno i krátce po půlnoci? Copak se všechny děti zbláznily, když na sobě měly v tento den kouzelnický hábit? Na tyto otázky je pouze jediná odpověď: Harry Potter přichází!!

 

Přestupný den. Ale hlavně také den, kdy vychází v pořadí již pátý díl Harryho Pottera. Ale proč tak pozdě? Vydavatelství Albatros ovšem tvrdí,že to není za účelem obchodu, nýbrž proto, aby bylo zachováno magické datum. Právě před čtyřmi lety v tento den tj. 29. 2. 00 vyšel v České Republice 1. Díl Harryho Pottera. Zaregistroval to ale jen málokdo, jelikož v té době nebyl Harry Potter ještě příliš známý. Dnes to bylo ovšem něco jiného. Neuvěřitelné množství malých, větších i největších dětí (dospělé nevyjímaje) netrpělivě čekalo ve všech knihkupectvích, která se rozhodla mít tuto noc speciálně kvůli Harry Potterovi  otevřeno. Všichni už se nemohli dočkat, až 1 minutu po půlnoci uchopí do ruky tu magickou knihu a opět se začtou do svého světa kouzel.A opravdu! Jednu minutu po půlnoci se tak stalo a Česká republika se konečně mohla pyšnit (jako již spousta jiných zemí) pátým dílem Harryho Pottera s názvem Harry Potter a Fénixův Řád. A takový byl tedy 29. únor 2004, den kouzel ve znamení Harryho Pottera!

O čem je kniha?: Vezmeme-li v úvahu, že 5. díl HP má přibližně 800 stránek, pak dlouze rozepisovat o čem kniha je, by opravdu nemělo smysl, a tak zmíním jen to nejdůležitější. Fénixův řád je spolek čarodějů a čarodějek bojujících proti Voldemortovi a jeho přívržencům. Jejich činnost je zatím tajná, protože ministr kouzel si stále nechce připustit Voldemortův návrat. Navíc je zaujat proti řediteli školy Brumbálovi a posílá do Bradavic zlou ministryni Umbridgeovou, aby dohlížela na chod školy a zároveň vyučovala obranu proti černé magii. Kdybych chtěla popsat osobnost Dolores Umbridgeové, myslím, že by mně na to nestačila všechna sprostá slova, která znám (a že jich znám hodně J ). Když se později stane Umbridgová dokonce ředitelkou, z Bradavic se stává pomalu, ale jistě, peklo. Naštěstí žáci drží pohromadě a společně vymýšlejí způsoby, jak to Umbridgeové co nejvíce znepříjemnit. A co Harry? Harryho spolužáci se rozdělí na dvě skupiny: na ty, co věří, že se Voldemort vrátil a na ty, co věří že je vše v naprostém pořádku. Navíc má Harry podivné sny o tajemné chodbě na jejímž konci jsou dveře, to ale Harry ještě netuší, co to znamená…..

 

A pokud jste Harryho Pottera 5 ještě nečetli, máme pro vás úryvek z 1. kapitoly pod názvem Polibek pro Dudlyeho.

 

Polibek pro Dudleyho:

Dudley podivně zalapal po dechu, jako kdyby ho polili ledovou vodou.

S nocí se něco stalo. Indigová obloha, pokrytá hvězdami, úplně zčernala, všechno světlo - hvězdy, měsíc, i mlhavá záře lamp - se kamsi vytratilo. Vzdálený rachot aut a šumění stromů ztichlo. Vlahý večer byl náhle krutě ledový. Byli obklopeni totální, neprůstupnou a tichou temnotou, jako kdyby nějaký obr přikryl celou ulici tlustým, studený pláštěm a oslepil je.

Na okamžik si Harry myslel, že nechtěně provedl kouzlo, ačkoliv tomu vzdoroval, jak jen mohl - ale potom mu došlo, že nemá dost síly na to, aby zhasl hvězdy. Rozhlížel se kolem, ale ať se snažil jako chtěl, nic neviděl, temnota zacláněla jeho oči jako nehmotný závoj.

Dudleyho vystrašený hlas prolomil nicotu.

"C-co to d-děláš? N-nech toho!"

"Já jsem nic neudělal. Zmlkni a nehýbej se!"

"J-já nic n-nevidím! Já jsem oslepnul - !"

"Řekl jsem zmlkni!"

Harry stál úplně nehybně, jen očima sledoval neviditelné okolí. Zima byla tak intenzivní, že se celý třásl, na rukou měl husí kůži a vlasy na zátylku se mu ježily - otevřel oči co nejvíce mohl, ale nebylo to k ničemu, stále nic neviděl.

To bylo nemožné... Nemohli tu být... Ne v Kvikálkově... Nastražil uši; zaslechl by je dřív, než by je uviděl...

"Já - já to řeknu t-tátovi," kňučel Dudley, "K-kde jsi? Co to d-dě-"

"Budeš zticha?" syčel Harry, "pokouším se poslou-"

Ale hned ztichl. Zaslechl přesně to, čeho se obával.

Něco bylo v uličce kus od nich, něco, co dlouze, chrčivě a skřípavě dýchalo. Harry stál bez hnutí v mrazivém vzduchu a cítil dotek nepopsatelné hrůzy.

"P-přestaň! N-nech t-toho! Já t-tě praštím, p-přísahám, že tě praš-"

"Dudley, drž-"

BUM.

Na Harryho hlavu dopadla pěst a ta rána ho doslova zvedla ze země. Před očima se mu zamíhaly mžitky. Již podruhé tento večer Harry cítil, jako by se jeho hlava rozskočila vejpůl; v příští chvíli tvrdě přistál na zemi a hůlka mu vypadla z ruky.

"Dudley, ty pitomče," zaječel, oči zaslzené bolestí, a vyškrábal se na kolena, zuřivě prohmatávaje temnotu kolem sebe. Slyšel, jak Dudley utíká a naráží při tom do plotu.

"DUDLEY, VRAŤ SE! BĚŽÍŠ PŘÍMO K NIM!"

Ozvalo se strašlivé zaječení a Dudleyho kroky utichly. V tu chvíli pocítil Harry plíživý chlad přímo za sebou, což mohlo znamenat jen jednu věc. Bylo jich víc.

"DUDLEY, DRŽ KLAPAČKU ZAVŘENOU! DĚLEJ, CO CHCEŠ, ALE BUĎ ZTICHA!" opakoval Harry nepřítomně, zatímco jeho ruce poletovaly nad zemí jako pavouci. "Kde jsi - hůlko - no tak - lumos!"

Vyřkl kouzlo automaticky, potřeboval světlo, aby mu pomohlo hledat - a k jeho velké úlevě se hůlka rozzářila kousek od jeho pravé ruky. Harry ji popadl, vyskočil na nohy a otočil se.

A obrátil se mu žaludek.

Blížila se k němu vysoká postava v kápi, poletujíc kousek nad zemí, bez nohou, bez tváře, nasávajíc temnotu kolem sebe.

Harry couvnul a zvedl hůlku.

"Expecto patronum!"

Ze špičky hůlky vyletěl stříbřitý obláček a mozkomor zpomalil, ale kouzlo nepracovalo tak, jak by mělo; Harry couval dál, zakopávaje o vlastní nohy, zatímco mozkomor se stále přibližoval, ovládla ho panika - soustředil se -

Zpod černé róby se vynořil pár šedých, slizkých pařátů a natahoval se po něm. Harryho uši zaplnil hlasitý šum.